Antioxidanty
Kyselina DL - α - lipoová je přirozený produkt těla, v němž plní mnoho funkcí. Za její nejvýznamnější funkci je považována schopnost neutralizovat veškeré toxické zplodiny metabolismu i toxiny přijaté ze stravy či prostředí a schopnost recyklovat další klíčové antioxidanty, např. vitamíny C a E, koenzym Q10, glutation, atd. Má rovněž schopnost odstraňovat z těla těžké kovy, podílí se na tvorbě energie a regulaci matabolických procesů.
EGCG spolu s dalšími polyfenoly nejen pomáhá účinně neutralizovat volné radikály, ale současně přispívá k uchování normálního krevního tlaku a normální hladiny krevních cukrů a tuků.
Antioxidanty a zdraví
Život je jako plamen svíčky, s antioxidanty hoří jasněji a lépe. (citát Williama Regelsona - významného amerického lékaře, vědece a pedagoga).
Před 60lety zveřejnil americký biochemik Denham Harman v odborném tisku tézi, že volné radikály způsobují předčasné stárnutí. Původně pracoval jako vedoucí výzkumník v laboratořích firmy Shell a jeho úkolem bylo nalézt spolehlivé řešení ochrany motorových olejů před oxidací a tak prodloužit jejich použitelnost. Během výzkumů objevil řadu látek s antioxidačními účinky. Později prokázal obdobu působení volných radikálů – oxidantů a antioxidantů v lidském těle.
O 30 let později jeho následovník profesor Lester Packer postupně objevil systémovou roli antioxidantů při ochraně tělesných tkání před destrukcí oxidačními zplodinami. V živých organismech včetně člověka zákonitě vznikají oxidační zplodiny hlavně jako vedlejší produkt tvorby energie, ale i jako reakce na určité látky přijaté ve stravě nebo z prostředí. Tělo má schopnost produkovat více než 20 různých antioxidantů, kterými se před účinkem oxidačních zplodin chrání. Bohužel vnitřní antioxidační systém lidského těla není schopen vyprodukovat v rámci obranyschopnosti všechny potřebné antioxidanty. Ty je nutné doplňovat ze stravy. Patří k nim zejména vitamíny C a E, polyfenoly a flavonoidy.
Ústřední hnací silou lidského antioxidačního systému jsou kyselina alfa lipoová, glutation, vitamíny C a E a koenzym Q 10. Obzvláštní roli v ochraně zdraví hraje kyselina alfa lipoová. Žádná jiná látka nemá tak široký záběr účinků. Reaktivuje všechny ostatní antioxidanty, čímž jim propůjčuje delší dobu účinku. Jako jediná dokáže dezaktivovat ty nejsilnější volné radikály. Jako jediná má přístup do všech tělesných tkání a do nitra buněk. Má schopnost blokovat geny, které mohou spustit rakovinotvorný proces. V neposlední řadě na sebe navazuje těžké kovy a další toxické zplodiny a odvádí je pryč z těla. Ale nejen to. Zároveň zvyšuje aktivitu dalších detoxikačních enzymů.
Zajímavosti o kyselině alfa lipoové
Před 80 lety ji v bramborách objevili američtí chemici.
Od roku 1951 se objevu věnoval biochemik Lester Reed, který zjistil, že tuto látku potřebují k životu všechny živé organismy od bakterií po člověka. Dostala statut vitamínu B13. Později vyšlo najevo, že si ji každý organismus dokáže sám vyrábět. Na základě klinických studií se kyselina alfa lipoová stala v Německu od roku 1959 lékem diabetické polyneuropatie. V letech 1972 – 75 s pomocí kyseliny alfa lipoové zachránili lékaři postupně život 40 lidem otráveným muchomůrkou.
Po jaderné havárii v Černobylu v roce 1986 byla kyselina alfa lipoová podávána lidem v nejvíce zasažené oblasti, aby zmírnila negativní zdravotní dopad radiace.
Od roku 1988 došlo k nebývalému zájmu o studium kyseliny alfa lipoové v celosvětovém měřítku. Vůdčí osobností výzkumů se stal prof. Lester Packer z Kalifornské univerzity, který mimo jiné popsal mechanismy, jakými kyselina alfa lipoová chrání mozek, srdce, játra a zrak před degenerativními změnami.
V roce 2001 uvedla kyselinu alfa lipoovou jako doplněk stravy na český trh společnost Brainway Inc.
Lidské tělo vyrábí kyselinu alfa lipoovou z kyseliny oktanoové v játrech.
Kyselina alfa lipoová je obsažena prakticky v každé potravině, avšak v příliš malém množství. O něco významnější množství je obsaženo v bramborách, špenátu, brokolici a vnitřnostech – mozku, srdci, játrech a ledvinách. Příjem ze stravy nicméně představuje pouhé jedno procento množství, které dospělý člověk potřebuje k uchování dobrého zdraví.
Co jsou volné radikály (oxidanty)
Jedná se o sloučeniny kyslíku nebo dusíku v plynném skupenství, které jsou chemicky nestabilní. Vyskytují se jak ve vnějším prostředí, tak i v organismu všech živých bytostí. Mají schopnost získat stabilitu tím, že odejmou atomům živých buněk elektrony a tím je nevratně poškodí. Vyvolávají řetězovou reakci, kterou mohou zastavit pouze antioxidanty. Nejběžnějšími volnými radikály v lidském těle jsou oxid dusnatý a peroxidy. Ty mají do jisté míry i vysoce pozitivní úlohu. Oxid dusnatý reguluje průchodnost cév a peroxidy slouží k likvidaci řady druhů choroboplodných zárodků v rámci imunitní reakce. Naopak superoxid a hydroxyl jsou extrémně silné oxidanty a v těle žádnou pozitivní úlohu nemají. Většinou vznikají v důsledku působení toxických chemikálií nebo ionizujícího záření na lidský organismus.
Co jsou antioxidanty
Tak se označují všechny látky, které mají schopnost dezaktivovat volné radikály čili oxidanty. Vůbec to neznamená, že je antioxidační účinek jedinou nebo nejvýznamnější vlastností těchto látek. Například vitamin C je klíčový antioxidant, avšak současně působí jako zprostředkovatel tvorby kolagenu a dalších bílkovin. Polyfenoly z čajovníku patří mezi silné antioxidanty, ale také regulují hladinu cukrů a tuků v krvi, ovlivňují četné metabolické procesy a napomáhají snižování váhy.
Dodnes je známo více než 1000 látek s antioxidačním účinkem, naprostá většina z nich se vyskytuje v rostlinách. Významně se liší silou i chemickou stavbou, v důsledku čehož mají rozdílnou schopnost proniknout do cílových tkání a chránit je.
Co je oxidativní stres
Pokud dojde v těle k nerovnováze mezi oxidanty a antioxidanty ve prospěch oxidantů, hovoříme o oxidativním stresu. Jde o stav, v němž dochází k průběžnému poškozování nejrůznějších tkání. Čím je skóre oxidativního stresu vyšší, tím je zdravotní stav závažnější. Mezní hodnoty oxidativního stresu jsou spojeny s terminálním stádiem rakoviny i diabetu. Čeští vědci jako první prokázali spojitost mezi oxidativním stresem a neplodností mužů až v 50 procentech případů. Po 6 týdnech podávání antioxidantu lykopenu míra oxidativního stresu významně poklesla a plodnost se obnovila. Míru oxidativního stresu lze laboratorně zjistit několika metodami, nejčastěji však chemickým rozborem moči. Pro posouzení zdravotního stavu se ověření míry oxidativního stresu provádí spíše výjimečně, protože výsledek ukazuje na průměrnou hodnotu stresu, zatímco v konkrétním nemocném orgánu může být míra stresu mnohem vyšší.
Antioxidační status potravy
Vědci vyvinuli několik metod, jejichž prostřednictvím lze získat údaj o antioxidačním účinku jednotlivých látek i jednotlivých produktů. V současnosti se převážně používá test ORAC (z anglického oxygen radical absorbance capacity). Z domácího ovoce má nejvyšší hodnotu v tomto testu jahoda, z cizokrajného pak plody palmy açai. Jednoznačně preferovat potraviny s vysokým skórem ORAC není samospásné, protože mohou postrádat některé jiné důležité živiny, nejčastěji mikroprvky.