Dýchací obtíže

Téměř pětina obyvatel české republiky včetně dětí trpí dýchacími obtížemi. Příčin příležitostné i trvalé dechové nedostačivosti je celá řada. Nejčastěji problémy s dýcháním způsobuje záchvaty dušnosti. Ty mohou být vyvolány prachem, alergeny, ale třeba i psychickým vypětím. Další početnou skupinu osob trápí trvalé dýchací obtíže způsobené onemocněním plicní tkáně.  K ní se snadno dopracují kuřáci, pracující z prašných a chemických provozů, ale i lidé, kteří drtivou většinu času tráví uzavřených prostorách sedavým způsobem života. Poslední skupinu tvoří lidé s onemocněním srdce, kteří obtížně dýchají. Dušnost zavedli do užívání starořečtí lékaři již před dvěma tisíci lety. I v té době lidé trpěli dýchacími obtížemi. Příčinou jejich problémů byly převážně prodělané nemoci plic, které se v důsledku absence hygieny snadno šířily.

Starořečtí lékaři také rozpoznali, které byliny dýchací obtíže dokáží mírnit. Největším znalcem bylin té doby byl Dioscorides z Anazarby, na jehož počest byla celá čeleď bylin s mnohastrannými účinky – dioscoreacae – pojmenována. On také neomylně určil, které byliny mají schopnost onemocnění dýchacích cest léčit. Na druhém konci světa v Číně objevili úzce příbuzné byliny pomáhající na dýchací obtíže tamní lékaři v ještě starší době.

Rostliny jako jam (dioscorea), heřmánek, mišpulník nebo podběl se tak po staletí užívají jako přírodní  prostředky proti dušnosti. Oproti dobám minulým se však dnes užívají pouze výtažky konkrétních léčivých látek z těchto rostlin.

Tyto aktivní látky přispívají k lepší průchodnosti dýchacích cest. U závažnějších forem onemocnění ale nemohou léky nahradit.

zpět